Památka vojákům "Velké války"

Vojáci 1. světové války z Brumova-Bylnice, Svatého Štěpána, Svaté Sidonie.

Vzpomínky babiček

1. světová válka

1914-1918

I.světová válka

Život jest bol a boj.

Tak tomu bylo v letech 1914-1918, když na sv. Annu 26.7. obecní strážník bubnoval, všeobecná mobilizace. Muži, živitelé rodin, do 24 hodin opouštěli domovy a žádný netušíl zda naposled a nebo se vrátí. Se slzí na bilnickém nádraží, když vlak od průsmyku vlárského se řítíl z nezvyklou rychlostí. Jaké přemáhání, když otec loučíl se z rodinou netušíc, co za útrapy jej čeká a naopak zase, když ženě veškerá starost a práce o celé hospodářství a rodinu zůstavá.

 Jak toužebně se očekávala  zpráva a p. Kozáček, listonoš, denně od rána do večera roznášel polní lístky se zprávou ...su tam nebo jedu do Srbska, Itálie nebo Ruska.  A nebo jen su zdráv. Zpráva ta šla denně od úst k ústům. To ale teprv za týden , když přišlo hlášení od Vláry, že jedou první ranění. To se ani nedá vypsat, jak rychle se to rozneslo a každý jen co mohl s nějakým jídlem utíkal do Bilnice na nádraží. A pak to bylo snad denně, a třeba to byli i vojáci cizí, tak kdo co měl rád posloužil nějakým občerstvením. Vzpomínám, když pivovarský vozka Kurtin přišel k nám ze vzkazem právě v poledne, že na Vláře bratr raněný do ruky jede z bojiště. Jak rychle spěchal tatinek z maminkou na nádraží do Bilnice.

 Tak míjely roky plné útrap a zvědavostí co přinese příští den. K tomu také v roku 1916 byla taková neúroda, že  obilí se nedalo séct jen trhat a zemáky zaschly, takže kdo pozdě obdělal tak se nevrátilo ani semeno. Každý hledal jen kde se dalo něco zehnat. Lidé od Uh. Ostrohu, Bzence jezdily na zemáky  až nad Klobouky a nesli tašky až na nádraží do Bilnice. Peníze byly nebo se dostávalo podpory, ale nebylo co koupit. Lidé jezdili na Maďarsko a když něco sehnali ve mlýně pak rádi šli horami domů v noci nebo přišli-li na hlídku tak jim to zabavili. Také vlakem bylo to nejisté nebo nesvědomití průvodčí upozornili kontroly a bylo zle. Bída byla vrchovatá a  tak měl-li kdo nějaké obilí, mlelo se jen na povolení a nebo v žrnách po nocích. Tak u Fojtíků udělali zlepšovací návrh a žrna udělali na točení ručně, ty si na chvíli neodpočinuli  a pracovalo se celé dny a noci. Káva byla z upálené rži a slazená cukerýnem, který přepašovali poláci.

 A tak si stěžovali i vojáci, chleba z mouky kukuřičné a ten se podrobil jako stůhanka. Zpívala se tenkrát písnička:


 Nastaly nám doby zlé,

 musíme jest erteple,

 a zelí na kyselo

 pak nám má být veselo.
Žádné komentáře
 
Tyto stránky mají pouze informativní charakter